Zpět

Draconia
O stvoření světa

 V nicotě a prázdnotě žila Gaia a  Cindon (Elfské jméno to pravé není poznáno). Gaia svému muži dala jako dar holou zem jež nasbírala zrnko po zrnku z prachu jenž se v nicotě bezcílně pohyboval. Cindon byl nadšen z daru, ale země se mu zdála prázdná a bez života. Když Gaia čekala své první dítě rozhodl se, že jejich mocný potomek nebude žít v prázdnotě jako oni a nad zemí stvořil nebesa z nesčetným počtem mraků s kterými si děťátko mohlo hrát.

V prázdnotě žil i bratr Cindona,  Chalfivadra( v elfštině  Saltar). Dlouho byl zamilován do Gai a dusil v sobě závist a z ní vyplývající nenávist ke svému bratrovi. Saltar chtěl před Gaiou ukázat svou sílu a jako dar dítěti, vytvořil horstva a pukliny, zvrásnil zemi, aby nebyla tak jednotvárná a plochá. Gaia si toho však ani nepovšimla a věnovala se jen svému dítěti a Cindonovi. Když se jednou  Cindon  sestoupil na povrch země, aby jí už odrostlému synovi ukázal, ve skalní puklině na něho čekal Saltar a zezadu ho zákeřně probodl kopím, do nějž byla vložena nezměrná síla. Cindonova krev byla první, která dopadla na povrch země (v elfštině Eru), nebyla však rozhodně poslední. Gaia sestoupila na zem, vzala svého syna a vyslovila kletbu, která zakazovala Saltarovi opustit zemský povrch.

Vytvořila na nebesích zámek a ronila slzy za svého manžela. Její slzy zaplňovaly puklinu po puklině, údolí po údolí, až vznikla moře, oceány a životadárné potoky jejích slz se valily po povrchu Eru. Tak vzniklo i moře Nelcarion.

Její syn, kterému dala jméno Helastar, zatím vyrostl v muže a choval v sobě velkou nenávist k Saltarovi. Měl však od matky zakázáno sestupovat na zem, protože se bála, aby její jediné dítě Saltar nezabil. Helastar měl v sobě obrovskou sílu, a tak začal tvořit krajinu pod nebesy. Z těla jeho otce rozlil krev po celém povrchu Eru a ta se zazelenala. Vyrostla tráva, keře a samozřejmě i obrovské stromy. Ty však časem, zlým vlivem Saltara, začaly ožívat a ničit okolní svět. Helastar proto stvořil první živé bytosti, jimiž byli Enti. Ti pásli stromy, promlouvali s nimi a učili je dokonce zpívat. Pak ze zbytků těla a svalů stvořil zvířata. Z vlasů orli, kteří kroužili kolem jeho nebeského zámku, ze zubů draky a všelijaké ještěry, jež měli tvrdou kůži jako kámen.

Helastar se často bavil s matkou o jeho otci a o tom jaká láska mezi nimi byla. Toužil poznat takovou lásku, až ho napadlo, že stvoří lid na zemi k obrazu svému. Vzal tedy srdce svého otce a vložil do něj obrovskou část své síly, své myšlenky, lásku k přírodě a ke všemu živému, ale také nenávist k Saltarovi a ke všem jeho výtvorům. Tak vznikl národ Elfů, který osídlil většinu světa. Helastar často navštěvoval Elfy a rozmlouval s jejich králi. Nejraději měl Cunornila z Východních Úvalů. Byl to spravedlivý a dobrý král a Helastar ho bral spíš jako svého otce, tak si vážil jeho moudrosti. Saltar však zotročoval některé elfské národy a dokonce z nich vypěstoval ohavné plemeno zvané skřeti. Cunornil už dál nemohl přihlížet utrpení zotročených elfů a i přes věštbu své dcery, že v bitvě zahyne vytáhl s vojskem z úvalů a obešel všechny svobodné elfské národy, jež sjednotil pod svou vlajku a táhl proti nenáviděnému nepříteli. Ten vyšel ze své říše zla v čele armády zlých draků, bazilišků a skřetů.

 K první velké bitvě došlo na polích  Maltanu poblíž horstva Khal. Bitva trvala 3 dny a 3 noci a elfský národ po krvavých ztrátách nakonec zvítězil. Saltar byl nucen otroky propustit a vrátit se do své skalnaté pouště, kde nebyla kapka vody a ani stéblo zelené trávy. Jak bylo předpovězeno, Curnoril padl a jednotný Elfský národ se obával, že se opět rozpadne do malých frakcí. Helastar proto předstoupil před Elfské krále a pravil: „Elfský národe! Buď jednotný, protože jen pohromadě můžete žít v kráse této země, ale i v její zkáze. Curnoril byl jako můj otec a když on neměl syna který by vám vládl tak já vám ho dám.“ Helastar se tedy před Elfským národem zaslíbil s Curnorilovou dcerou Amilde. Ta se stala jeho ženou a bohyní, ochránkyní elfského národa.

První syn Helastara a Amilde se jmenoval Indoril a dle Helastarova slibu se stal králem všech elfů. A jeho potomci spravedlivě vládli svým národům. Helastar a Amilde spolu měli ještě další 4 chlapce a 3 dcery. Ti se stali bohy a starali se o běh světa. Byli to Fanwe, bůh boje a válečného umění. Iliion, bohyně lesů a přírody. Khûmar, ochránce trpaslíků, tajemství kovářství a dolování. Arassea, bohyně zpěvu a umění. Syniando, ochránce moří a oceánů. Mornie, stvořitelka hvězd, měsíce a bohyně lásky. Nakonec nejmladší Endoryn bojovník, bůh spravedlnosti a stvořitel koní. 

Dlouho před touto událostí se však také udála věc, která navždy změnila běh tohoto světa. Krev která se rozlila z Cindonových žil vtekla do skalní pukliny a smísila se s žílou žulového kvádru. Z tohoto kamene a ve tmách  Posvátné jeskyně Marad-Zural povstal národ s nezměrnou silou a touhou po diamantech, zlatu a stříbře, ale také národ svébytný a tvrdohlavý. Lidé této krve si říkali Khazdul. Později se jim však začalo říkat trpaslíci. Ti si kutali své jeskyně a bez kontaktu s Elfy a událostmi, jež se odehrávali nad nimi v nich žili po několik set let. Ani bohové si nevšimli jejich vzniku. Až Elernaro, třetí syn Helastara a Amilde při procházce v jeskyních narazil na malou postavu obdivující nazelenalý diamant. Nebyl to nikdo jiný než legendární král trpasličího národa Tarbin. Oba se rychle spřátelili a Elernaro pobýval až do smrti Tarbina na jeho královském dvoře. Trpaslíci mu přiřkli jméno Khûmar a Elernaro jej vděčně přijal. Khûmar přestal před trpaslíky skrývat svůj původ. Ti se mu poklonili a prohlásili ho za svého boha a ochránce. Svěřil jim pak kovářské umění, představil svět mimo jeskyně a seznámil je s Elfy.

O jejich vzniku se dozvěděl také Saltar a z obav, aby Elfové  nezískali mocného spojence, vyslal proti nim své armády skřetů. Trpaslíci se i v menšině bili s ohromnou odvahou a ve válce zvítězili. Zemřelo tam však mnoho vůdců lidu.

Trpaslíci se rozdělili do mnoha kmenů, ty se pak rozptýlili v pohořích světa a osídlili je. Oba zemské národy žili dlouho v simbioze a společně budovali Eru. V tomto období vzniklo jeskyní město Arkan-dûm, jemuž se krásou mohlo vyrovnat jen Elfí město Armion, jež bylo trpaslíky pro Elfy vystavěno jako symbol přátelství.

 Saltar měl však mnoho času na to, aby vytvořil novou armádu, s níž chtěl dobýt svět. Vyšel ze své říše s největší armádou, kterou kdy Eru viděla. K bitvě došlo u města Olwarin. Elfové shromáždění k obraně své země čekali na příchod svých spojenců. Ti však nejednotní zůstali ve svých pevnostech a jen málo jich dorazilo na pomoc. Ti bitvu prohráli a byli nuceni ustupovat až na nejzápadnější část jejich království. Saltar ničil a zabíjel vše živé, na co narazil. Když byl elfský národ v koncích a nemohl nikam ustoupit, sestoupil Helastar na zem a nabídl Saltarovi sebe za to, že odejde se svými armádami zpět do své země. Saltar byl nadšen, dostal vše, po čem toužil, syna Cindona. Uzavřel Helastara do cely hluboko pod zemským povrchem a tam ho mučil a vyžíval se v jeho utrpení.

Helastara  zaujal jeden z otroků, který mu nosil jídlo. Nebyl to skřet ani bazilišek. K Helastarovi se choval pěkně a ten z něj vycítil, že v něm bije dobré srdce. Začali spolu rozmlouvat.  Muž neměl jméno, tak mu Helastar začal říkat Gathil. Gathil mu pověděl, že jeho lid byl stvořen, aby sloužil Saltarovi. Nesnášel však otroctví. Helastar mu vyprávěl o světě mimo Saltarovu říši a Gathilovi se zželelo osudu  Helastara, který byl uvězněn stejně jako jeho lid. Rozhodl se mu tedy pomoci a osvobodil ho z jeho pout. Pak vyběhl na věž pevnosti Ugol a zvolal: „Můj lide, vzepři se proti moci svého pána a buď svobodný.“ Tak začala velká vlna povstání a otroci porazili armády Saltara na jeho půdě. Pak provolali lidé Gathila svým králem a spolu s Helastarem opustili Temnou zem kterou nazvali Kharbol.

Po cestě Ghatlil zemřel v nedožitých 78 letech. Vládu nad lidmi si rozdělili jeho tři synové kteří se vydali do tří směrů. Analeri se vydal na jih a osídlil pobřežní oblasti. Z těchto osad později vznikli jižní království. Galding putoval se svým lidem na ledový sever, kde později vznikla severská království a Galding se stal díky svým hrdinským činům bohem a ochráncem severského národa. Stvořil na nebesích Síně Valhaly, do nichž se po smrti uchýlili duše severských válečníků. Nejstarší ze synů Belandan došel do bývalých elfských království a zde založil říši Draconia v níž měly žít všechny národy v míru a harmonii.